Moje kresby teď můžete najít i na mém deviantARTu, ale opovažte se je kopírovat! A když už, tak alespoň se zdrojem >:D

Animace blogu by

Leden 2015

Studený odchov

27. ledna 2015 v 17:54 | Death the Horo/Cheko-chan |  Moje kecy atd.
Aneb ten pocit, když vám přijde, že je venku větší teplo než ve škole a vy máte neblahé tušení, že k té lavici za chvíli přimrznete =_=" No tak fájn, takhle to bylo včera, v pavilonu "příjemných" 14 °C a všichni přilepení na mobilech, wifina přetížená (ne, že by někdy nebyla) tím, jak se snažili najít, jestli na to není zákon. A byl, takže jsme vyslali delegaci za ředi- jednatelem, u něj v kanclu samozřejmě příjemné teplo-
Čím to?
- což mu samozřejmě ona delegace vytkla, párkrát mu před obličejem zamávala teploměrem, vyhrožovala, že jim bude muset platit antibiotika, pak se to asi deset minut řešilo a pak se šlo domů. Takže někteří z nás si tam šli prakticky jen na tři hoďky sednou, vzhledem k tomu, že v těláku se procvičují jen obličejové svaly a pak byla biola, takže hoďka prosezená ve třídě, zatímco většina osazenstva mrzla nahoře v učebně. Mimochodem, zmínila jsem tu krásnou plíseň, co je na schodišti? =_="
Dneska už to sice bylo lepší, teploměr hlásil krásných 16 °C, takže jsme v té škole museli zůstat. Nadávali jsme i tak, kosa byla a když přišla paní měřit teplotu, nikdo nechápal, odkud vytáhla těch 20 °C. U nás ve třídě stoprocentně ne >:"D Pozitivum je, že kvůli problémům s teplotou jdeme ve čtvrtek, tudíž na rozdávání úmrtních listů, jen na jednu hodinu a pak dom. V pátek volno a v sobotu a neděli mě čeká inventura. Potřebuju zásobu sušených švestek :D

Poroučím se,
Arrivederci :D

Co pro nás bylo normální

25. ledna 2015 v 18:29 | Death the Horo/Cheko-chan |  Myšlenkové pochody
Dneska jsme se při rozhovoru s mamkou dostaly k docela zajímavému tématu. A to... sněhu. Jo, teď si říkáte, co je na tom tak zajímavé a je pravda, že pro nás prakticky nic. Ale pro malé děti je to asi zajímavé hodně. Vemte si, že ještě před pár lety napadl sníh už koncem listopadu a pak se držel až někdy do února. Dneska jsme rádi, že vydrží týden i s cestou. A to je podle mě docela smutné, protože dnešní děti věci, na které jsme byli zvyklí my, skoro neznají. Třeba ten sníh, ale to není jediná věc.
Mamka se prý jednou bavila s mojí učitelkou ze školky. Nutno podotknout, že ve školce učila i jí. A nutno podotknout, že ona paní učitelka vypadá pořád stejně. Ale to je vedlejší, paní učitelka totiž zmínila, že s dětma jezdí do Dětmarovic na nádraží. Proč? Aby děti viděly vlak, protože neví, jak vypadá a teď vážně nepočítám mašinku Tomáše. Dneska jsou malé děti zvyklé lítat letadlem už od útlého věku, nebo se všude vozí autem. A neví, jak vypadá vlak. Když jsem byla malá já (a to technicky vzato není tak dávno), jezdili jsme vlakem pořád. Samozřejmě jsme měli i auto, ale vlakem jsme v létě jezdili do Mikulova nebo na hory. Dneska si všichni vozí zadky autem a jsou spokojení až do té doby, kdy prostě neví.
Další věc jsou zvířata. Takový dnešní malý špunt sice ví, co je to kočka nebo pes, ve zverimexu pozná osmáka nebo chameleona, ale ukažte mu krávu a je vedle jak ta jedla. A to je podle mě taky špatně. Maximálně tu krávu vidí nakreslenou na obrázku, ale v reálu si to prostě nespojí a stejně jí nepozná. Samozřejmě, jsou tu rozdíly u jednotlivých dětí. Dítě, které žije na vesnici nebo maloměstě tu krávu nebo slepici pozná, protože ji vidí každý den. Dítě z města ne, protože ten kontakt prostě nemá. A pak se může stát, že nastoupí na základku a jede dejmetomu na výlet do zoo. A tam je plno různých zvířat a dítě neví, čí je, protože nemá páru, že existuje třeba něco jako medvěd.
Takže, kde je chyba? Samozřejmě, že s počasím toho moc nenaděláme, ale aby malej capart poznal vlak nebo krávu, o to by se mohli postarat rodiče.

Jaká část těla...

25. ledna 2015 v 18:01 | Death the Horo/Cheko-chan |  Úpravy z mého PhotoFiltre
Protože nad tím přemýšlím od té doby, co se to v manze objevilo a očividně nejsem jediná :"D My víme, že Ishida-sensei je troll a rád mystifikuje, ale žeby byl i skrytej úchyl? >:D

Nejlepší zombie necromancerka

24. ledna 2015 v 15:19 | Death the Horo/Cheko-chan |  Anime mix / Obrázky
Jinak snad ani Rita popsat nejde :D

Shingeki no Bahamut: Genesis - recenze

24. ledna 2015 v 15:12 | Death the Horo/Cheko-chan |  Anime a manga recenze
Á propos, už jsem zmínila, že neumím psát recenze? :"D

Kdysi dávno se v Mistarcii objevil Bahamut, hrůzná bytost šířící kolem sebe jen destrukci a zkázu. Ve snaze ho porazit se bohové a démoni rozhodli spojit síly a společně ho porazit. Bahamut ale byl příliš silný, a proto se pán démonů Satan a nejvyšší bůh Zeus proměnili v klíče a Bahamuta tak zapečetili. Ale o dvě tisíciletí později byl klíč bohů ukraden jednokřídlým démonem.

Favaro Leone je lovec odměn, kterému ke spokojenosti stačí tučná odměna, kterou by mohl utratit za chlast a ženské. Občas za odměnu porazí pár grázlů nebo démonů, občas musí odrážet neustálé výzvy na souboj svého rivala Kaisara Lidforda, který s ním má nevyřízené účty, a občas se prostě chvástá v hospodě. Toto chvástání se mu jednou stane osudným, když tvrdí, že navštívil zemi Helheim. Právě kvůli tomu si ho za svého průvodce zvolí dívka jménem Amira, která, jak doufá, právě v Helheimu najde svou matku. A právě Amira je jednokřídlý démon, který ukradl klíč Bohů k Bahamutově pečeti. Když se tedy Favaro na druhý den probere, se zděšením zjistí nejen to, že čeho byl v noci svědkem, nebyl pouhý sen, ale že mu přibyla další část těla, démoní ocas. Amira s ním totiž uzavřela kontrakt, aby si byla jistá, že ji opravdu dovede do Helheimu jak slíbil. Cesta to rozhodně nebude jednoduchá, v patách jim totiž nejsou jen Orleánští rytíři v čele s Jeanne d´Arc vyslaní anděly, ale také několik démonů, kterým se z různých důvodů ani trochu nelíbí, co se kolem děje. Do toho všeho se objevují další a další otázky. Kdo je Amira? Kdo v pozadí šikovně tahá za nitky? A proč se Favarovi neustále vrací noční můra o podivné nestvůře?

Když jsem na Shingeki no Bahamut: Genesis narazila poprvé, bylo to jedno z mála anime, které jsem zapla prakticky hned a teď má u mě svoje trvalé místo. Anime je vtipné, je v něm akce a vy prakticky do posledního dílu pořádně nevíte, kdo je přítel, kdo nepřítel a komu rupne v bedně. Vykreslení prostředí a designy postav jsou taky pěkné, i když mě u některých z nich štval jejich androgynní vzhled. Člověk si řekne "Ta holka je docela pěkná.", a pak z toho vyleze, že je to Archanděl Michael. Pokud jde o osobnosti postav, každá má něco do sebe a každá má určitý povahový rys, který je jí vlastní a je jedno, jestli jde o Favarovu přetvářku, Kaisarovu rytířskou čest nebo Amiřinu dětinskost a apetit typu Lina Inverse. Co se týče hudby, nemůžu říct, že by byla vyloženě špatná, to ne, ale na rozdíl od jiných anime se mi nevryla tak hluboko pod kůži. Co se mi ale opravdu líbilo, byl opening a ending, ne kvůli hudbě, ale zpracováním a grafikou, nadšená jsem byla hlavně z nákresů, které se tam objevovaly a určité plus má u mě i malá inspirace skutečnými dějinami.
Osobně mi přijde docela obdivuhodné, že tvůrci Shingeki no Bahamut: Genesis založili celé anime prakticky jen na karetní hře. Celkově má 12 dílů, takže vám moc času určitě nezabere a myslím, že za zhlédnutí rozhodně stojí.

Tokyo Ghoul - recenze

24. ledna 2015 v 15:00 | Death the Horo/Cheko-chan |  Anime a manga recenze
Vážně jsem se snažila, aby to nevyznělo jako "přečtěte si mangu", ale já si na konci vážně nemohla pomoct ^^" Nah, neumím psát recenze...

Lidé žijí ve strachu. Ve strachu, že nejsou na vrcholu potravního řetězce, kde se místo nich nacházejí bytosti zvané ghúlové. Ghúlové vypadají stejně jako lidé, když chtějí, mohou se jako lidé chovat, žít mezi nimi v naprosté anonymitě. Ale ghúlové nejsou lidé. Na rozdíl od nich nemohou jíst obyčejné jídlo, to nedokážou strávit, a když se o to pokusí, vyvolává to v nich silnou potřebu zvracet. Ghúlové nedokážou sníst nic, co není lidského původu. Ghúlové mohou jíst jen lidi.

Kaneki Ken je prakticky normální kluk. Právě nastoupil na univerzitu, kde hodlá studovat literaturu. Ken celkově rád čte, hlavně romány autorky jménem Takatsuki Sen. Tuto zálibu v něm probudil jeho otec, kterého si sice vůbec nepamatuje, ale zanechal za sebou spoustu knih. Ono mu kromě čtení moc jiného ani nezbývá. Maminka mu umřela před několika lety a jediný člověk, kterého Ken má, je jeho kamarád z dětství Hideyoshi alias Hide.
Jednou, když je s Hidem v kavárně, si všimne dívky jménem Kamishiro Rize, která čte stejnou knihu jako on a vzhledem k tomu, že Ken po Rize tajně pokukuje už nějakou dobu, se spolu dají do řeči a nakonec si domluví i rande. Všechno jde perfektně, Ken se večer gentlemansky nabídne, že dámu doprovodí domů a pak… se zděšením zjistí, že v něm Rize vidí akorát tak zákusek a chce ho sežrat. Nejspíš by se jí to i povedlo, ale na poslední chvíli na ni spadne ocelová konstrukce a zemře. Ken je ponechán na pokraji smrti, a aby mu zachránil život, rozhodne se mu doktor transplantovat Riziny orgány. Ty se uchytí a Ken je po nějaké době propuštěn domů, ale něco tu nehraje. Už měsíc je prakticky jen o vodě, a když konečně dostane hlad, zjistí, že cokoliv sní, mu chutná odporně. A aby toho nebylo málo, jeho levé oko se ve chvílích nesnesitelného hladu, hladu po lidském mase, změní v rudé s černým bělmem. K jeho zděšení zjišťuje, že Riziny transplantované orgány ho změnily v ghúla. Naštěstí pro Kena je zde kavárna jménem Anteiku vedená ghúly, kteří pomáhají těm, co nedokážou sami lovit.
Kenovi nezbývá nic jiného, než se naučit žít s tím, co se z něj stalo a zjistit, jestli jsou ghúlové opravdu jen vraždící bestie, jak je prezentují média, nebo jestli jsou také schopní se smát, plakat a mít ostatní "lidské" emoce.

Když jsem o Tokyo Ghoul viděla první zmínku, řekla jsem si, že je to blbost a přešla to. Po nějaké době jsem si ale řekla, že se na to kouknu a opravdu toho nelituju. Samozřejmě, anime s tématem typu "normální člověk se změní v něco nelidského a nadpřirozeného" tu bylo už X-krát a většině takových protagonistů byste nejradši flákli. Co má u mě velké plus je fakt, že ghúlové nejsou žádné nadpřirozené bytosti využívající magii nebo něco na ten způsob. Ne! Ghúlové jsou normální živé organismy, jejich kagune je prakticky orgán a autor kvůli nim vytvořil i nový typ buněk, takzvané RC buňky, díky kterým ghúlové vlastně fungují. Kresba je taky moc pěkná a designy různých kagune by byla kapitola sama o sobě. Co stojí za zmínku je také hudba, ať už opening Unravel, ending Seijatachi nebo soundtrack celkově, který má na svědomí Yutaka Yamada a je naprosto úžasný a v celém anime perfektně podtrhuje atmosféru. Co se týče cenzury, ta je většinou hodně na nervyjdoucí, ale když budete hledat, podaří se vám najít srovnání cenzurované a necenzurované verze. A upřímně, někdy i ta necenzurovaná je vlastně cenzurovaná, na druhou stranu, u některých scén je docela dobře, že je překryli, lidi se slabším žaludkem by to nemuseli dávat.

Takže, sledovat, nebo nesledovat? Samozřejmě, každý máme jiný vkus, ale pokud máte rádi anime s prvky hororu, trochou psychologie a nějakým tím humorem, můžu Tokyo Ghoul jedině doporučit. První série má 12 dílů a momentálně vychází série druhá, pod názvem Tokyo Ghoul √A, a pokud jste četli mangu, bude to pro vás novinka i tak. √A totiž oproti manze sleduje alternativní ending, takže si myslím, že jedna polovina fanoušků bude prskat a vykvákne se na to a druhá bude napjatě čekat na každý další díl. Co se týče mangy, ta je také ukončená, ale momentálně vychází druhá série jménem Tokyo Ghoul;re. Kromě hlavní mangy má autor na svědomí také dva oneshoty a prequel o sedmi kapitolách.

Medúza

10. ledna 2015 v 22:51 | Death the Horo/Cheko-chan |  Moje kresby / Others
OK, v první řadě mě někdo nakopejte do řiti, že všechno nechávám na poslední chvíli. Někteří ví =_="
Neříkej dvakrát >:)
Ty nekopeš, ta mlátíš po hlavě.
Tentokrát ne, už tak toho v ní moc nemáš >:P


S tímhle jsem se mordovala poslední týden po večerech. Po skončení lineartu mi bylo do breku, ale řekla jsem si, že to dokončím, tak je to tady. Nakonec to nedopadlo tak zle, i když mám ke spokojenosti daleko =_= Byl to pokus o jinou perspektivu, ale jak můžete vidět, dopadl prachbídně a medúzí slečna vypadá, že má kratší ruku a nohu >_< A nějakou záhadou skončila s mírně svítícím efektem, ale to mi nevadí, to mám u sebe v plusu, i když svítit měly jenom ty modrý chapadla na klobouku. Pozadí je taky odfláknutý, prostě jedna barva, fleky v dalších dvou a pak to přejet rozmazávátkem. A zdá se mi to, nebo ten tmavomodrej flek vpravo nahoře připomíná žraloka?
Hodně deformovanýho žraloka >_>